Jak se stravovat jinak?
Lze to jinak?
Často dostávám stále stejnou zvědavou otázku. Co vlastně vaříš, když nejíš maso? Musím se vždy pousmát a přemýšlet nad odpovědí, která se mírně liší podle tázajícího člověka. Je-li jím člověk masař tělem i duší, který si neumí představit svůj den bez kousku masa a jeho oči lační po každé dosažitelné uzenině, pak je má odpověď opatrná. Jsou i jiné potraviny, pravím. Jaké? Ptá se nevinně.
Luštěniny, obiloviny, mléčné výrobky, zelenina a ovoce. "To jsou přece víceméně přílohy!" Je nejčastější reakce. V těchto případech nemám šanci vysvětlit bohatou různorodost stravy prosté masa a většinou se o to ani nesnažím.
Jsou samozřejmě lidé, kteří nestojí na žebříčku potravin jen u bodu masné výrobky, stojící někde na pomyslné přímce mezi body jen maso a vegetarián. Tam se má odpověď posouvá k přijatelnějšímu vysvětlení, které se pokusím předat i Vám čtenářům.
Strava prostá masných výrobků je velmi bohatá asi především díky jednoduchému faktu, že vegetarián hledá a nachází obrovské množství jiných potravin na své cestě za nakrmením těla majícího stejné potřeby jako kterýkoli jiný člověk. V okamžiku, kdy se jedinec vzdá masa, před ním stojí nezaměnitelný fakt, že naše obchody, restaurace, televize i knihy jsou světem plným právě těch potravin, které z přesvědčení ať už zdravotního nebo filozofického jíst nechce.
Začne tedy hledat a v dnešní době jednadvacátého století i nalezne mnoho krásných i poučných knih o zdravém vaření, bezmasé recepty i filozofická pojednání, proč nejíst maso.
Velmi častý argument je ten, že člověk by měl jíst to nač má chuť, jenže pokud se u tohoto rčení pozastavíme, zjistíme velké mezery. Máme přece velkou chuť na sladké a víme, že není zdravé se bílým cukrem přejídat. Máme několikrát denně neukojitelnou chuť na kávu a známe fakt, že nám zrovna moc nesvědčí. Kuřák nám bude tvrdit, jak je jeho chuť na cigaretu projevem těla a přesto si je vědom svého nesmyslného výroku.
Co z toho tedy plyne?
Lidská těla dávno ztratila pojem správnosti a účelnosti potravin na, která máme chuť. Chuťové buňky nejsou
žádným měřítkem našich potřeb. V okamžiku, kdy opustíme tento parametr a pustíme se dál do svého podvědomí, zjistíme, že čistá odpověď naší duše pravděpodobně zní, že není důvod se přidávat k zabíjení zvířat na této krásné planetě.
Můžeme k podobnému závěru dojít z různých cest poznání. Ta moje vedla přes uvědomění si soucítění s bezbrannými tvory, která nazýváme naší potravou jen z důvodu požitku a chuti.
Mohu Vám jen doporučit, abyste si našli čas a podívali se kolem sebe a objevili i jiné potraviny než je maso. Zjistíte, jak úžasně bohatý a především chuťově pestrý svět je mnoha lidem skrytý a také snad uznáte právo na život tvorům žijícím zde na zemi.
Danka
